Uvolněte pojistný šroub deklinační osy a tubusem teleskopu otáčejte tak dlouho, dokud nebude
ukazatel na kruhové stupnici na hodnotě 90°. Utáhněte zpět pojistný šroub osy deklinace. Uvolněte
pojistný šroub azimutu a otáčejte montáží tak dlouho, dokud nebude osa rektascenze přibližně mířit na
Polárku. Bude-li to potřeba, pomocí dvou šroubů nastavení azimutu nad písmenem „N" proveďte jemné
nastavení azimutu. Přesnějšího nastavení dosáhnete tak, že se podíváte přes hledáček a pomocí šroubů
nastavení azimutu a zeměpisné šířky vycentrujte Polárku na nitkovém kříži.
Po chvíli spatříte, jak se váš cíl pomalu posouvá směrem k jihu nebo k severu, podle relativní polo-
hy pólu vůči Polárce. Chcete-li cíl udržet ve středu zorného pole, otáčejte pouze šroubem ovládání
jemného nastavení rektascenze.
Po polárním ustavení by se během pozorování neměly na montáži provádět žádné další úpravy azimutu
ani zeměpisné šířky, zároveň byste neměli pohybovat stativem. Abyste pozorovaný objekt udrželi v
zorném poli, upravujte pouze osu rektascenze a osu deklinace.
Na jižní polokouli musíte montáž ustavit vůči jižnímu nebeskému pólu po nalezení jeho polohy podle
rozložení hvězd, neboť nemáte možnost využít blízkou jasnou hvězdu. Nejbližší hvězda je slabá Sigma
Octantis o hvězdné velikosti 5,5, která se nachází asi jeden stupeň stranou. Dva ukazatele pomáha-
jící lokalizovat jižní nebeský pól jsou α a β Crucis (v souhvězdí Jižního Kříže) a ukazatel probíhající v
pravém úhlu k linii propojující α a β Centauri.
Sledování pohybu nebeských těles
Při pozorování přes teleskop se astronomické objekty jeví v pomalém pohybu po zorném poli teleskopu.
Je-li montáž správně polárně ustavená, stačí ke sledování dráhy objektů při jejich pohybu otáčet
šroubem jemného nastavení rektascenze. Lze přidat i motorový pohon osy rektascenze a sledovat
pohyb nebeských těles automatickým vyrovnáváním rotace Země.
Je-li objekt příliš slabý, můžete použít kruhové stupnice na paralaktické montáži. Kruhové stupnice
vám umožní lokalizovat objekty na obloze, jejichž nebeské souřadnice jste zjistili z hvězdných map.
Jednotkami na kruhové stupnici nastavení rektascenze jsou hodiny, v rozsahu od 1 do 24, přičemž malé
rysky mezi nimi představují přírůstky po 10 minutách. Horní sada čísel platí pro pozorování na severní
polokouli, zatímco údaje uvedené dole se týkají pozorování na jižní polokouli.
Postup nastavení (kalibrace) kruhové stupnice rektascenze
Chcete-li nastavit kruh se stupnicí rektascenze, musíte nejprve najít hvězdu v zorném poli, jejíž
souřadnice znáte. Dobrým příkladem je Vega v souhvězdí Lyry, jejíž hvězdná velikost je 0,0. Z hvězdné
mapy víme, že rektascenze Vegy je 18h 36m.
Na montáži uvolněte pojistné šrouby osy rektascenze a deklinace a nastavte teleskop tak, aby byla
Vega ve středu zorného pole okuláru. Utažením šroubů rektascenze a deklinace montáž zajistěte v nas-
tavené poloze. Nyní pootočte stupnicí nastavení rektascenze na hodnotu 18h36m. Nyní jste připraveni k
tomu, abyste mohli kruhové stupnice použít k vyhledávání objektů na obloze.
Německá paralaktická montáž má nastavení, někdy nazývané klín, které naklání polární osu montáže
tak, aby směřovala k příslušnému nebeskému pólu (severnímu nebo jižnímu). Jakmile je provedeno
polární ustavení montáže, je k udržení objektu ve středu zorného pole pouze potřeba otáčet montáží
kolem polární osy. Neměňte polohu stojanu montáže ani nastavení zeměpisné šířky. Montáž již byla
správně ustavena na vaši zeměpisnou polohu (tj. šířku) a veškeré další směrování teleskopu se provádí
otáčením teleskopu podle polární (osa rektascenze - R.A.) a deklinační osy.
Polárně ustavená paralaktická montáž funguje jako azimutální montáž, která byla ustavena na nebeský
pól. Klín naklání montáž v úhlu odpovídajícím zeměpisné šířce pozorovatele, a ta se tedy otáčí kolem
roviny rovnoběžné s nebeským (a zemským) rovníkem. Ta je nyní jejím „horizontem"; ale pamatujte,
že část tohoto nového horizontu je obvykle zakrytá Zemí. Tento nový „azimutální" pohyb se nazývá
rektascenze (R.A.) Kromě toho se montáž otáčí severně (+) a jižně (-) od nebeského rovníku směrem k
nebeským pólům. Tato kladná nebo záporná „úhlová výška" nad či pod nebeským rovníkem se nazývá
deklinace (Dec.). Nyní uvažujme nasměrování teleskopu na západní nebo východní horizont. Je-li
protiváha nasměrována na sever, lze teleskopem otáčet kolem deklinační osy od jednoho horizontu
ke druhému v oblouku procházejícím severním nebeským pólem (je-li montáž polárně ustavena, bude
severním nebeským pólem procházet každý deklinační oblouk). Jak vidíte, pokud je potřeba optický
tubus nasměrovat k objektu severně nebo jižně od tohoto oblouku, musí se zároveň otáčet kolem osy
rektascenze.
14
19
15
16